Proslulý filosof Ludwig Wittgenstein si v roce 1948, tři roky před smrtí, učinil poznámku: „Poctivý náboženský myslitel je jako provazochodec. Jako by šel vzduchem. To, po čem kráčí, je užší, než si lze představit. A přesto je to schůdné.“ Těžko mohl mít na mysli někoho jiného než svého oblíbeného dánského kolegu i spisovatele Sørena Kierkegaarda, narozeného v Kodani před 200 lety, konkrétně 5. května 1813.
Již mnohem dříve jej považoval za světce, za zdaleka nejhlubšího myslitele 19. století, prý příliš hlubokého dokonce i pro něj samotného. Dánská metropole Kodaň čili København, v překladu Kupecký přístav, s asi 120 000 obyvateli byl tehdy počtem obyvatel srovnatelný s Prahou. Špičky dánského, před rokem 1849 ještě absolutistického království si nevelkou váhu své země zřejmě chtěly vynahradit nadstandardní podporou kultury a štědře přispívaly na cesty mnoha mladých talentů po Evropě.
Ve srovnání s četnými dánskými světoběžníky, třebas se starším fyzikem a chemikem Ørstedem anebo se svým vrstevníkem, pohádkářem Andersenem byl Kierkegaard za onoho dánského „zlatého věku“ vlastně dost provinční postavou. I bratr jeho dvou švagrů, Peter Wilhelm Lund, strávil většinu života po přírodovědných expedicích v Brazílii, zatímco Kierkegaard si jen čtyřikrát vyrazil do Berlína, kde poslouchal německého filosofa Schellinga (byl jím spíše zklamán), jednou zavítal do Švédska, jednou do Jutska do rodiště svého otce. Jinak občas podnikal koňmo i kočárem výlety do míst a přírody jen v okolí Kodaně. Na její staroslavné univerzitě studoval dlouho a pomalu teologii, přičemž měl štěstí na dva dobré profesory filosofie. Díky otci, zbohatlému z obchodu se suknem, se nemusel starat o živobytí, dopřával si komfortní život i návštěvy divadla, a financoval vydávání ve své době většinou neprodejných knih, tudíž mu zděděná finanční základna jen taktak vydržela do smrti. Zprvu nezletilá múza Regine Olsenová na milého Sørena nezanevřela, ale brzy se dobře vdala.
Žádné komentáře:
Okomentovat