Dante Alighieri - Božská komedie (download)

Božská komedie (v originále La Divina Commedia) je rozsáhlé literární dílo italského básníka Danta Alighieriho, jedno z nejvýznamnějších děl světové literatury vůbec. Vzniklo pravděpodobně mezi lety 1307 – 1321. V Božské komedii samotné, Dante uvádí, že se děj odehrává o Velikonocích roku 1300.

Dílo je složeno z těchto tří částí (data dokončení nelze vždy považovat za zcela jistá, Božská komedie zřejmě vznikala již od roku 1304).

• Peklo (Inferno 1307–1308)
• Očistec (Purgatorio 1308–1312)
• Ráj (Paradiso 1316–1321), publikována pravděpodobně po autorově smrti.

Každá část je rozdělena do 33 zpěvů, pouze Peklo má zpěvů 34, první zpěv (tzv. předzpěv) byl zřejmě původně zamýšlen jako úvodní, ale bývá tradičně řazen do Pekla.

Dílo je psáno formou tercín, což je forma, kterou Dante vytvořil pro toto dílo. Božská komedie obsahuje 4611 těchto tercín, k tomu je nutno připojit ještě 200 rýmovaných veršů, které jsou vždy po jednom na začátku a na konci každého zpěvu, celkem má tedy Komedie 14 233 veršů.

Tercíny jsou psány v pětistopých jambických verších, kdy schéma rýmu označujeme jako aba, bcb, cdc, ded, … xyx, yzy.

kompletní české znění - stáhnout

Filosofové - prezentace k doplnění výuky ZSV 26-30 (CZ-PPT)

(Texty zatím neprošly korekturou, jak se tak stane, soubory budou aktualizovány. Za všechny překlepy a nepřesnosti se předem omlouvám. Před korekturou jsou prezentace zveřejněny proto, aby je mohli využít už i studenti letošního maturitního ročníku při svojí přípravě na zkoušku ze ZSV.)

26. Søren Aabye Kierkegaard -  dánský filosof, teolog a psycholog. Kierkegaard silně kritizoval jak hegelianismus typický pro jeho dobu, tak to, co považoval za prázdné formality Dánské národní církve. Mnohé z jeho filosofických prací se zabývají tím, jak člověk žije, se zaměřením na prioritu konkrétní lidské reality spíše než na abstraktní myšlení, a s důrazem na význam osobního rozhodnutí a odhodlání. Jeho teologické práce se pak zaměřují na křesťanskou etiku a instituci církve a jeho psychologické práce zkoumají emoce a pocity jednotlivců, kteří čelí životním volbám.

27. Fridrich Nietzche -  německý filosof, klasický filolog, básník a skladatel, (i když jeho hudební kompozice a poezie byla zastíněna jeho pozdějšími filosofickými spisy).

28. August Comte -  francouzský matematik, společenský reformátor a originální myslitel, zakladatel pozitivismu a jeden ze zakladatelů sociologie.

29. Karel Marx - německý filosof, politický publicista, kritik klasické ekonomie, teoretik dělnického hnutí, socialismu a komunismu. Mezi jeho nejznámější díla patří Ekonomicko-filosofické rukopisy, Komunistický manifest a nedokončený Kapitál. Společně s Friedrichem Engelsem rozpracoval vlastní materialistické pojetí dějin, založené na ekonomických zákonitostech. Ve společnosti je podle nich přítomen konflikt mezi ovládanými a vládnoucími, který bude odstraněn zrušením soukromého vlastnictví a nastolením beztřídní, komunistické společnosti.

30. Bertrand Russell - významný britský matematik, filosof, logik a spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1950. V matematiceje znám svým paradoxem v naivní teorii množin.

Filosofové - prezentace k doplnění výuky ZSV 21-25 (CZ-PPT)

(Texty zatím neprošly korekturou, jak se tak stane, soubory budou aktualizovány. Za všechny překlepy a nepřesnosti se předem omlouvám. Před korekturou jsou prezentace zveřejněny proto, aby je mohli využít už i studenti letošního maturitního ročníku při svojí přípravě na zkoušku ze ZSV.)

21. Voltaire - osvícenský francouzský filozof, básník a spisovatel.

22. Jean Jacques Rousseau - francouzský filozof apreromantický spisovatel švýcarského původu. Jeho dílo ovlivnilo Velkou francouzskou revoluci i následující vývoj kolektivistických teorií. Podstatou jeho učení bylo, že lidé se rodí dobří a kazí se teprve vinou společnosti. Volal po návratu k přírodě a k lidské přirozenosti, kterou spatřoval v absenci novodobých dějin, jež člověka uvrhly do okovů konvencí a nesmyslných řádů.

23. Immanuel Kant - německý filosof, jeden z nejvýznamnějších evropských myslitelů a poslední z představitelů osvícenství. Jeho Kritikou čistého rozumu začíná nové pojetí filosofie, zejména v epistemologii (teorii poznání) a v etice. Kant významně ovlivnil pozdější romantické a idealistické filosofy 19. století a novější filosofii vůbec.

24. Georg Friedrich Hegel - významný filosof, představitel německého idealismu. Hegelovým hlavním přínosem je objev dějinnosti: svět není neměnné, stálé uspořádání, nýbrž jedno nesmírné dějství, v němž duch hledá cestu sám k sobě. Tomu, co jest, nelze rozumět jinak než jako procesu, změně, případně i zápasu. Tuto myšlenku převzala v průběhu 19. století nejen filosofie, ale postupně i jednotlivé vědy: jazykověda, právo, sociologie a v podobě evoluce také např. biologie, antropologie a kosmologie.

25. Arthur Schopenhauer - významný německý filosof 19. století. Byl hlasatelem pesimistické filosofie a ač zůstal za svého života téměř neznámý, svým přesvědčením o iracionálním základě světa výrazně ovlivnil mnoho pozdějších myslitelů, mj. Friedricha Nietzscheho.

Filosofové - prezentace k doplnění výuky ZSV 16-20 (CZ-PPT)

(Texty zatím neprošly korekturou, jak se tak stane, soubory budou aktualizovány. Za všechny překlepy a nepřesnosti se předem omlouvám. Před korekturou jsou prezentace zveřejněny proto, aby je mohli využít už i studenti letošního maturitního ročníku při svojí přípravě na zkoušku ze ZSV.)

16. René Descartes - francouzský filosof, matematik a fyzik. Základním Descartovým východiskem je metodická skepse, soustavná pochybnost zejména o datech smyslového poznání. Tímto odvážným myšlenkovým krokem dokázal podstatně změnit evropské myšlení.

17. Baruch Spinoza - nizozemský židovský filozof, který mj. kriticky rozvinul Descartovu nauku o substancích. Mezi současníky byl jeden z nejdůslednějších racionalistů a jeden z prvních kritických čtenářů Bible. V současnosti má význam hlavně jeho politická filosofie, ale také překonání kartézského dualismu těla a ducha.

18. Wilhelm Leibniz - německý filosof, vědec a matematik píšící převážně v latině a francouzštině. Zaujímá důležité místo v dějinách filozofie a dějinách matematiky. Nezávisle na Isaacu Newtonovi objevil integrální kalkulus a jeho způsob zápisu se používá dodnes. Spolu s René Descartem a Baruchem Spinozou byl jedním ze tří největších racionalistů 17. století a předchůdců moderní logiky a analytické filosofie. Jeho filosofie se však zároveň odkazovala na scholastickou tradici, ve které logika hrála důležitou roli.

19. John Locke -  anglický filosof. Proslul zejména svou empiristickou teorií poznání a svou politickou filosofií, v níž hájil přirozenou svobodu a rovnost lidí. Hluboce ovlivnil britské osvícenství a pozdější liberální myšlení.

20. David Hume -  považován za jednoho z největších anglicky píšících filosofů 18. století, domyšlením některých důsledků teorie poznání známé jako empirismus poukázal na jeho nedostatky, což prý vytrhlo Immanuela Kanta z jeho dogmatického spánku. Hume je známý svou kritikou kategorie kauzality jako něčeho, co by bylo ve věcech (na základě v podstatě fenomenologické analýzy ukázal, že pojem kauzality, stejně jako např. pojem substance, vzniká v člověku opakováním sledu či souvýskytu určitých stabilně se vyskytujících vjemů). Další oblastí kritiky je u Huma pojetí poznání jako indukce (viz opět impulz pro Kantův „koperníkovský“ obrat). V kontextu ateismu má Hume, deklarující se jako tvrdošíjný ateista, zejména význam svým principem přístupu k tzv. zázrakům (tj. svědectvím o porušení přírodních zákonů), tzv. Humeovou břitvou, tzn. právě tím, že se „zázrak“ definuje jako porušení přírodního zákona, jehož fungování je ale v souladu se vší lidskou zkušeností, je zázrak něčím nemožným (tj. právě tím jak je definován). Hume odmítá i deismus, podle něj nelze na nějakého Boha-Tvůrce usuzovat ze světa, tj. z „výtvoru“.

Filosofové - prezentace k doplnění výuky ZSV 11-15 (CZ-PPT)

(Texty zatím neprošly korekturou, jak se tak stane, soubory budou aktualizovány. Za všechny překlepy a nepřesnosti se předem omlouvám. Před korekturou jsou prezentace zveřejněny proto, aby je mohli využít už i studenti letošního maturitního ročníku při svojí přípravě na zkoušku ze ZSV.)

11. Piérre Abelárd -  francouzský raně scholastický filozof a teolog, spoluzakladatel středověkého myšlení, a to hned v několika ohledech, např. metoda disputace (přesné dialektické umění rozlišování).

12. Tomáš Akvinský - katolický filosof a teolog scholastické tradice. Jeho práce znamenala vrchol scholastiky. V římskokatolické církvi platí Tomáš za jednu z největších teologických autorit. Je jeden ze třiceti tří učitelů církve, na kterého byl povýšen papežem Piem V. roku 1567. Za svatého byl prohlášen roku 1323. Z jeho názorů vychází významné filosofické a teologické směry označované po něm jako tomismus a novotomismus. 

13. Niccoló Macchiavelli - italský politik, diplomat, spisovatel, historik a vojenský teoretik. Byl současníkem Leonarda da Vinci a Michelangela Buonarroti. Pocházel z notářské, ne příliš zámožné rodiny, jeho otec Bernardo byl právníkem, se svou ženou Bartolomeou měl kromě Niccola ještě syna Totta a dcery Primaveru a Ginevru.

14. Francis Bacon - anglický filosof, vědec, historik a politik. Je považován za zakladatele empirismu a tvůrce nové vědecké metody. Ve svém životě dosáhl nejvyššího úřadu v Anglii, tj. pozice Lorda kancléře.

15. Thomas Hobbes - anglický filozof, který nejvíce proslul pracemi týkajícími se politické filozofie. Jeho kniha Leviathan (1651) dala základ pro většinu západní politické filozofie z hlediska teorie společenské smlouvy. Hobbes byl zastáncem absolutismu, ale také vyvinul některé ze základů evropského liberálního myšlení, právo jednotlivce, přirozená rovnost všech lidí, názor, že všechny legitimní politické moci musí mít ,,zástupce“ na základě souhlasu společnosti, liberální výklad práva, který ponechává lidem volnost a umožňovat jim dělat to, co není zákonem vyloženě zakázáno. Hobbes také přispěl k rozmanitému spektru oborů, včetně historie, geometrie, fyziky, teologie, etiky, překladatelství, obecné filozofie a filozofie politických věd. Jeho popis lidské přirozenosti je dodnes trvalou teorií v oblasti filozofické antropologie. Stal se jedním z klíčových zakladatelů materialismu ve filozofii.

Jan Ámos Komenský - Labyrint světa a ráj srdce (download)

Labyrint světa a Ráj srdce (původně Labyrint světa a lusthauz srdce, celým názvem Labyrint světa a ráj srdce, to jest světlé vymalování, kterak v tom světě a věcech jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání: ale kdož doma v srdci svém sedě, s jediným Pánem Bohem se uzavírá, ten sám k pravému a plnému mysli upokojení a radosti že přichází) je kniha Jana Amose Komenského, pokládaná za jedno z vrcholných děl barokní literatury.

Komenský dokončil první verzi rukopisu v roce 1623, ale opakovaně se ke knize vracel a doplňoval ji. Za pobytu v polském Lešně připsal kapitoly 28–35 (dění v paláci Moudrosti) a několik dalších odstavců. Tyto pasáže se objevily v prvním vydání knihy, k němuž došlo roku 1631, pravděpodobně v saské Pirně. Pro druhé vydání z roku 1663 autor rozšířil 9. kapitolu o líčení plavby na moři, inspirované jeho cestou do Anglie. V díle lze najít i další motivy z Komenského života.

Komenským revidovaný rukopis Labyrintu z roku 1623 (dedikovaný Karlu Staršímu ze Žerotína, moravskému zemskému hejtmanovi) byl dlouho uložen v Polsku a byl roku 1957 vyměněn za rukopis Koperníkova pojednání Šest knih o obězích sfér nebeských, ve kterém formuloval svou heliocentrickou teorii.

Komenský používá vytříbený a bohatý básnický jazyk a využívá zvukomalby a synonym. Jeho krásu je velmi obtížné zachovat v překladu nebo v úpravě do moderní češtiny. Většina moderních vydání Labyrintu proto vychází s obsáhlými vysvětlivkami dobových pojmů.

stáhnout / download

Filosofové - prezentace k doplnění výuky ZSV 06-10 (CZ-PPT)

(Texty zatím neprošly korekturou, jak se tak stane, soubory budou aktualizovány. Za všechny překlepy a nepřesnosti se předem omlouvám. Před korekturou jsou prezentace zveřejněny proto, aby je mohli využít už i studenti letošního maturitního ročníku při svojí přípravě na zkoušku ze ZSV.)

06. Sokratés -  athénský filosof, učitel Platónův. Je považován za jednu z nejvýznamnějších postav evropské filosofie, neboť na rozdíl od svých předchůdců předsókratiků, kteří pátrali po původu a příčinách světa, Sókratův zájem se soustředil na záležitosti člověka a společnosti; jak praví Cicero, „snesl filosofii z nebe na zem“. Svou dialektickou metodou položil základy západního kritického myšlení.

07. Platón - řecký filosof, pedagog a matematik. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších myslitelů vůbec; britský filosof A. N. Whitehead napsal, že celá západní filosofie je jen komentář k Platónovi. Platón založil athénskou Akademii, jež pak byla vzorem evropským univerzitám a vědeckým institucím. Své spisy psal většinou formou rozprav mezi svým učitelem Sókratem a dalšími osobami, kterým Sókratés svými otázkami pomáhá vyvrátit jejich předsudečné a nezralé názory a dospět k lepšímu poznání.

08. Aristoteles - filosof vrcholného období řecké filosofie, nejvýznamnější žák Platonův a vychovatel Alexandra Makedonského. Jeho rozsáhlé encyklopedické dílo položilo základy mnoha věd. Narodil se 384 př. n. l. v osadě Stageira na poloostrově Chalkidiké v dnešní řecké Makedonii, asi 80 km východně od Soluně

09. Marcus Aurelius - římským císařem v letech 161 až 180, přičemž náležel k tzv. adoptivním císařům. Patřil rovněž mezi význačné představitele pozdní fáze vývoje filozofie stoicismu, kvůli čemuž bývá nazýván „filozof na trůně“. Navzdory jeho vysoké mravní integritě a výjimečným osobním schopnostem skončilo za jeho vlády dlouhotrvající období míru a prosperity římské říše, jejíž stabilita byla stále více nahlodávána jak zahraničními hrozbami, tak vnitřními problémy.

10. Augustin Aurelius -  biskup a učitel církve v období pozdního římského císařství; je též svatým katolické církve, jehož svátek připadá na 28. srpna. Augustinus, zvaný též "učitel Západu", je jeden z nejvýznamnějších raně křesťanských filozofů a teologů, představitel latinské platónsky orientované patristiky.

Ladislav Klíma - Utrpení knížete Sternenhocha (download)

Ladislav Klíma - Utrpení knížete Sternenhocha (plné znění)

Expresionistický román českého spisovatele Ladislava Klímy, který byl vydán v roce 1928 měsíc po autorově smrti. Sám Klíma jej označil za „groteskní romaneto“.

Děj díla se odehrává v Německém císařství přibližně v období vlády císaře Bismarcka a je v něm jasně patrná filosofie Friedricha Nietzkeho a některých dalších soudobých filosofů. Hlavním hrdinou je zdegenerovaný a bohatý šlechtic Sterenhoch (označuje se za krásného, ale ve skutečnosti je malý, bezzubý, bezvlasý, šilhavý a bezmezně ošklivý, má však styky i s německým císařem), kterého na jakémsi plese zaujme mrtvolně bledá a rovněž ošklivá dívka Helga, kterou si přes obrovský odpor k ní (i varování budoucího tchána) bere za ženu. 

Filosofové - prezentace k doplnění výuky ZSV 01-05 (CZ-PPT)

(Texty zatím neprošly korekturou, jak se tak stane, soubory budou aktualizovány. Za všechny překlepy a nepřesnosti se předem omlouvám. Před korekturou jsou prezentace zveřejněny proto, aby je mohli využít už i studenti letošního maturitního ročníku při svojí přípravě na zkoušku ze ZSV.)

01. Siddharta Gautama - Buddha, je zakladatel buddhismu. Jméno Buddha znamená probuzený, osvícený.

02. Lao´C - je jedna z nejvýraznějších postav čínské filosofie, jejíž historická existence je ovšem nejasná.

03. Konfucius -  byl čínský filozof, sociální politik a státník. Jeho morální filozofie vycházela z náboženské úcty. V návaznosti na Konfuciovo učení se rozvíjí konfucianismus, který výrazně zasáhl do dějin náboženství východní Asie.

04. Thalés z Milétu -  byl předsókratovský filosof, geometr a astronom, jeden ze Sedmi mudrců. Aristotelés a mnozí další ho pokládali za zakladatele řecké filosofie, která tehdy ovšem zahrnovala také matematiku a vědy. Snažil se totiž zkoumat svět a přírodu rozumově a vysvětlovat je, aniž by se přitom odvolával na mýty.

05. Hérakleitos - byl řecký předsókratovský filosof (respektive myslitel, který byl později – v době, kdy už filosofická tradice existovala – zpětně označen za filosofa), rodák z Efesu, města na západním pobřeží Malé Asie , kde se dnes rozkládá Turecko.

M. Foucalt - Dějiny šílenství (download)

Dějiny šílenství (francouzsky Histoire de la folie à l'âge classique) je kniha od Michela Foucaulta z roku 1961. Původně šlo o jeho dizertační práci na které chtěl dokladovat, že i něco takového jako je šílenství je v čase se měnící fenomén. To však bylo něco, co tehdy výhradně pozitivistická věda přijmout nemohla, neboť to co je v dějinách se měnícím fanoménem, nemůže být pozitum, které lze zkoumat (to jest jasně definovatelné a nehybné jsoucno, což něco co se v dějinách mění a vyvíjí, není). Jeho profesor jej vyhodil z fakulty a práci nepřijal. Tento francouzský filosof se tu dívá na šílenství z mnoha úhlů pohledu. Píše o jeho vzniku, jak ho léčit nebo jak bychom se měli před šílenci chovat. Své poznatky doplňuje příklady.

Ukazuje nám, jak se v Evropě od středověku po osvícenství měnil pohled na šílence. Ve středověku takový člověk nebyl nijak vyloučen ze společnosti, nebyl chápán jako špatný nebo nebezpečný. V renesanci bylo bláznovství považováno za vášeň, která je v životě velice důležitá. Vzniklo i dílo Chvála bláznivosti, kde je dokonce obdivováno.

V osvícenství ale šílenec začíná být vnímán negativně. V tomto období je důležitý především rozum, věda, pokrok a racionalita. Šílení nebo i postižení lidé jsou oddělováni od společnosti.

Stahujte a čtěte!