"Nesnesitelný zápach. Hromady odpadků a rozkládajících se mršin v úzkých křivolakých uličkách. Pobíhající prasata a slepice. Vítejte ve skutečné středověké Praze.
Žádné město na tom tehdy nebylo s hygienou dobře, ale Praha v tomto ohledu trhala rekordy. Za prvé ležela v dolíku. Až do 19. století se v ulicích choval dobytek a drůbež, mrtví se pohřbívali přímo uprostřed městské zástavby. Ulice byly plné nečistot a výkalů, lidé si běžně ulevovali přímo na ulici. Časté byly prevety, arkýřovité záchody zavěšované na zdi budov. Mívaly skluz ústící do žump nebo přímý odpad podél zdi.
Výkaly a mršinyTehdejší kanalizace měla podobu žlábků hloubených v ulicích z udusané hlíny, kterými se odváděly výkaly a odpadní i dešťová voda. Protože se z nich šířil odporný zápach, lidé se je snažili zakrývat dřevěnými poklopy, což samozřejmě příliš nepomáhalo. Na ulicích se hromadily mršiny – až do 18. století neexistovala povinnost je odstraňovat. Dláždění ulic postupovalo velice pomalu. První nařízení o dláždění pražských ulic bylo vydáno až v roce 1331 za panování Jana Lucemburského. Týkalo se ale jen náměstí a hlavních ulic.
Lidé „nečistých“ řemeselKvalita vody ze studní i z Vltavy byla až na výjimky špatná. Studny byly znečištěné splašky prosakujícími okolní zeminou z odpadních jímek nebo jen splachovanými z ulic. Voda z řeky na tom byla možná ještě hůře. Na vltavských březích pracovali příslušníci „nečistých“ řemesel, hlavně koželuhové nebo barvíři. Vznikaly tu skládky odpadu i hnoje, sem se vyvážel odpad z pražských ulic. Obrat k lepšímu nastal až na konci 15. století, kdy začaly na obou březích Vltavy vyrůstat vodárny.
Nová vrstva: měšťanéStředověká města vznikala v místech obchodních osad, u klášterů, u hradů nebo jednoduše na zelené louce. Se vznikem měst se v tehdejší společnosti objevila i nová vrstva společnosti – měšťané. Střed města tvořilo náměstí, nejdůležitějšími budovami byla radnice a kostel. Město obklopovaly hradby, součástí středověkých měst byla i rozsáhlá předměstí, kde stály domy řemeslníků nebo zemědělské usedlosti a dvorce.
Dřevěná PrahaNejvýstavnější domy kolem náměstí patřily nejbohatším měšťanům. Domy méně zámožných měšťanů se nacházely v postranních ulicích. Zpočátku se na území Prahy stavěly domy ze dřeva – byly to sruby zvané zemnice zapuštěné pod povrchem tak, že vykukovala pouze střecha, někdy i část stěn. Těm se pak říkalo polozemnice. Z kamene se stavěly jen kostely, kláštery a hradby.
Ničivé požáryKamenné obytné domy se v Praze začaly objevovat až od druhé poloviny 12. století, převládly ale teprve v 16. století. Požáry byly tak časté a ničivé, že například na začátku 14. století dostal majitel domu, ve kterém vypukl oheň, pokutu 4 kopy grošů. Tolik tehdy stál levnější kůň. Kdo by odmítl pomáhat při hašení, mohl přijít o majetek. Hrozilo mu i vyhnání z města.
Kolik stál dům na náměstíKamenný dům na Staroměstském náměstí (tehdy se mu říkalo Staroměstský rynk) stál na počátku 15. století až 200 kop grošů. Jedna kopa obsahovala 60 grošů. Kuře tehdy stálo půl groše, boty přišly na 4 groše a například běžný řemeslník si vydělal 2,5 groše denně. Kamenné domy v postranních pražských uličkách stály 20 kop grošů, dřevěné jen 6 kop.
Kuře za 166 korunNa dřevěný dům v boční uličce si takový řemeslník vydělal za 5 měsíců, na kamenný na náměstí by musel šetřit celý výdělek 13 let. Dnes by mu to s průměrným platem 25 000 korun měsíčně trvalo 166 let při dnešní ceně domu na Staroměstském náměstí 50 000 000 korun. Když porovnáme platy tehdejšího a dnešního řemeslníka, mohli bychom odhadnout, že tehdejší groš měl hodnotu zhruba 333 dnešních korun. Takové středověké kuře za půl groše by podle srovnání kupní síly mělo dnes hodnotu 166 korun, boty by stály 1330 korun.
Mázhauzy a podloubíNejdůležitější částí středověkého domu byl mázhaus, veliká a prostorná místnost. Patrové domy měly mázhauzy dva – přízemní sloužil jako sklad, dílna, obchůdek nebo šenk, patrový byl něco jako současný obývací pokoj. Domy na náměstí a v lepších ulicích měly podloubí. Nesloužilo pro okrasu, ale chránilo chodce před deštěm. Okna byla malá, místo skleněných tabulek se používaly blány z dobytčích měchýřů nebo z pergamenu. Až v 15. století se začala v oknech objevovat skleněná kolečka spojovaná olověnými plátky.
Došky, tašky a břidliceJednou z příčin požárů byly doškové střechy. Slaměné došky, které si lidé vyráběli sami, se snadno vznítily a byly vysoce hořlavé. Často během požárů létaly do výšky, a tak oheň rozšiřovaly. Přestaly se používat až koncem 19. století, to už ale byly daleko častější střechy břidlicové a hlavně z pálených tašek. Sklepy byly často dvoupatrové a jejich vybudování někdy stálo více než zbytek domu. Lidé se v nich kromě jiného ukrývali před požáry.
Vše do truhelVybavení domácnosti bylo prosté i v domech bohatých lidí. Zařízení takového středověkého bytu tvořily jen lavice, stoly, postele a truhly, do kterých se ukládalo téměř všechno – od oblečení a knih až po peníze. Když se později objevily almary, hospodyně do nich nejdříve ukládaly nádobí, knihy a šaty „chodicí“, tedy na ven. Klenoty a „vinutí“, jak se říkalo spodnímu prádlu, zůstávaly v truhle. Topilo se nejdříve na otevřeném ohništi v tzv. dýmné jizbě. První kachlová kamna v Čechách zdomácněla až ve 13. století, vytápěl se jimi i Pražský hrad. Topilo se dřevem a dřevěným uhlím.
Pouliční osvětlení neexistovaloKdyž se setmělo, svítili si Pražané smolnicemi. To byly louče nastrouhané z bukových špalků a namáčené do smůly. Používali také pochodně – svazky loučí a lojové lucerny. V těch se svítilo sádlem nebo lojem. Podle nařízení z roku 1174 s sebou musel mít světlo každý, kdo byl po setmění venku. V opačném případě mu hrozila pokuta. Pouliční osvětlení neexistovalo – jen krčmy měly před vchodem zavěšenou svítilnu.
Co se jedlo a piloNejběžnějším masem bylo ve středověku drůbeží a hovězí. Kromě krav s telaty a slepic se chovali také vepři, ovce, kozy a koně. Předpokládá se, že koňské maso jedli lidé jen v dobách nouze, nebylo příliš oblíbené. Chov hus a kachen nebyl běžný, na českém území se rozšířil až mnohem později. Mléko se často zpracovávalo na smetanu, tvaroh, máslo, sýr nebo syrovátku. Lidé pili mléko kravské a kozí, ale i ovčí nebo kobylí.
Mouka z bukvic a žaludůZvěřina byla poměrně vzácná. Chudí lidé s ní přišli do styku jen málo. Za pytláctví hrozily ve středověku hrdelní tresty. V lesích na dohled městských hradeb se proháněla stáda jelenů, srn a zubrů, které lovili vlci, medvědi a lišky. Na stráních poskakovali zajíci a v mezích se schovávali bažanti a křepelky.
Na předměstích lidé pěstovali cibuli, česnek, mrkev, ředkev, dýni, tykev, řepu, okurky, kapustu a zelí. V sadech rostly jabloně, hrušně a broskvoně. Důležitý byl sběr bukvic a žaludů, ze kterých se za časů hladu drtila mouka namísto obilí.
Na předměstích lidé pěstovali cibuli, česnek, mrkev, ředkev, dýni, tykev, řepu, okurky, kapustu a zelí. V sadech rostly jabloně, hrušně a broskvoně. Důležitý byl sběr bukvic a žaludů, ze kterých se za časů hladu drtila mouka namísto obilí.
Na tržišti měli všeExotické ovoce a zboží mohl obyvatel Prahy nakoupit na tržnici. Ještě před založením Starého města bývalo tržiště na dnešním Staroměstském náměstí, později se přesunulo do prostoru mezi dnešním Ovocným a Uhelným trhem. Mohli jste tady sehnat řecké víno, datle, třtinový cukr, hedvábí, damašek i látky vyrobené z velbloudí srsti, ale také papír, mýdlo, mořské ryby nebo kožešiny. Prostě všechno, co kupci z dalekých zemí dovezli.
Pomeranče od Slovanského domuExotické plody ale rostly přímo v Praze. V hradní Královské zahradě se pěstovaly citrony, pomeranče, mandle a kdoule. Fíky se sklízely v zahradě malostranského Valdštejnského paláce a pomerančovníky rostly v ulici Na Příkopě v místech, kde dnes stojí Slovanský dům. Ve Vltavě se kromě obyčejných ryb proháněli lososi. Rybáři přehradili plůtkem jez a chytali přeskakující lososy do čeřenů. Pražané tento lov rádi a se zájmem sledovali.
8 morových jamPři návštěvě středověku byste se tedy mohli dosyta najíst, projít se smrdutými uličkami až k náměstí, které by vás ohromilo stejně jako dnes, ale také byste se mohli nakazit a zemřít na mor. Ten trápil města opakovaně a často. Morem tehdejší lidé nazývali skutečný dýmějový nebo plicní mor, ale i mnohé další nemoci. Jen roku 1281 museli Pražané vykopat 8 velkých jam pro 20 000 mrtvol.
Realita a film
Dlouho se netušilo, že hlavním viníkem těchto pohrom decimujících obyvatelstvo jsou katastrofální hygienické podmínky ve městech a že by nejvíce pomohlo co nejrychlejší pohřbívání zemřelých mimo obydlené oblasti a zlepšení čistoty ulic a vodních zdrojů. Můžeme být rádi, že žijeme v dnešních městech. S kanalizací, vodovody, ústředním topením, hromadnou dopravou, nemocnicemi a pouličním osvětlením. Středověká města jsou krásná a romantická ve filmech, ale život v nich byl mimořádně těžký a nepohodlný."
Žádné komentáře:
Okomentovat